Jak základní, primitivní a k životu nezbytné a potřebné je dýchání.

Občas v každodenním shonu zapomínáme, že naše tělo přirozeně a bez ustání dýchá, aniž bychom tomu vědomě nějak „přispívali“. Rozhodně nemyslíme na to a neříkáme si: Plíce, teď dýchej, nádech, výdech.Jistě budeš se mnou souhlasit.

Jak dokonalé vlastně naše tělo je. Zamýšleli jste se někdy nad tím? Jak vše funguje? A většinou, dokud vše „funguje v rámci možností bez větších zádrhelů“, moc pozornosti mu nevěnujeme.

Dost často věnujeme mnohem více pozornosti například svému autu, jaký olej do něho dát, aby motor fungoval, jaký benzín nebo naftu načepovat, aby se neporouchal motor a auto dobře a bez problémů fungovalo.

Co však naše tělo?

Dost nás svádí ta jeho samostatnost k tomu, abychom mu nevěnovali vědomou pozornost, dokud něco nezačne „haprovat“ a my se neocitneme v konfrontaci s nepohodlím, bolestí, nepříjemnými pocity, které najednou vnímáme, protože jsou tak neodbytné, že už nad nimi nemůžeme mávnout rukou.Avšak tělo není samostatná jednotka. Člověk není jen tělo, nebo mysl nebo duše. Je vše dohromady. Tyto tři základní pilíře tvoří to, co nás „definuje“ jako bytost. V některých naukách je to popsáno jako vědomí, nadvědomí a podvědomí, jinde zase jinak. Na popisu tolik nezáleží. Na čem však záleží je to, že pokud chceme být šťastní a spokojení, je potřeba se soustředit na sebe a do svého nitra. Nikdy ven a na ostatní.

Když chci být šťastná a spokojená, potřebuji se cítit v bezpečí, přijímána. Také chci, abych byla vyslechnuta a vnímána. To jsou základní potřeby lidí (pokud jsou samozřejmě uspokojeny základní tělesné potřeby spánku, jídla a nějakého místa, kde můžeme „hlavu složit“.

Když se vědomě nadechnu a vydechnu, zvědomím své vnímání – zpomalím svůj mozek – a vrátím se do vnímání TADY A TEĎ.

Většinou reagujeme na situace, které se ani nestaly, na vymyšlené a smyšlené koncepty, které se buď nestaly, anebo se staly jednou a my se k nim máme tendenci neustále uchylovat, protože je to něco, co „známe“. (Tak je náš mozek naprogramovaný, abychom se vyvarovali zbytečnému nebezpečí). Avšak slouží nám některé programy?

Abychom však tyto programy vůbec zachytili a mohli rozklíčovat, je potřeba se nejdříve zastavit. A to můžeme udělat tak, že se jen několikrát zhluboka nadechneme. NÁDECH, VÝDECH, NÁDECH, VÝDECH, NÁDECH, VÝDECH….Je to tak jednoduché a přitom na to většina z nás často zapomíná. Našemu tělu i mysli stačí většinou tak málo, aby se zklidnila a ztišila. Jen my sami jsme sobě často „překážkou“.

Zkuste se jen na chvíli zastavit a spočinout ve svém těle. Tady a teď. Jen zaměřte svou pozornost na hluboký nádech a výdech.Když budeš pravidelně každý den ráno i večer vědomě dýchat, uvidíš, jak Ti to začne měnit vnímání sebe i svého okolí.

Zkus to!

S láskou,
Bára